SK HRANICE

Ve 22. kole krajského přeboru jsme vyjeli na hřiště Chropyně. Zápas se hrál za téměř zimního počasí a to včetně sněžení během prvního poločasu. Přesto na perfektně připraveném trávníku. Obě mužstva chtěla především útočit a podle toho vypadal nejen průběh zápasu, ale i jeho výsledek. Do vedení jsme se dostali v 16. minutě, kdy po autu zakombinoval Honza Komárek s Ríšou Kubešou a ten se proti gólmanovi nemýlil. Domácím se podařilo za tři minuty vyrovnat, ale naše odpověď byla také rychlá. Přízemní střelou k tyči se trefil dobře hrající David Zatloukal. A ještě neuplynula ani půlhodina zápasu a přidali jsme třetí gól. Tentokrát z kopačky Honzy Komárka. Zbytek poločasu už byl velkým festivalem zahozených šancí na obou stranách. Nás držel skvělými zákroky Denis Páleník, domácí branku uchránila od gólu třikrát konstrukce brány. Do druhého poločasu jsme tradičně vstoupili špatně a domácí se hned v šesté minutě dostali na rozdíl jediného gólu. Definitivně Chropyni zlomila až nejhezčí akce celého zápasu  v šedesáté minutě. Denis Páleník poslal dlouhý výkop do křídla, kam zasprintoval Richard Kubeša a krásným křižným pasem našel před brankou Honzu Komárka. Ten trefil z deseti metrů balon čistým volejem a utnul tak veškerou snahu domácích o vyrovnání. Do tabulky střelců se za nás trefil ještě Adam Šíma svým prvním golem v dorostu a na závěr ještě velmi dobře hrající Pepa Kitzberger. Konečný výsledek 6:3 vypadá spíše hokejově, ale vzhledem k velkému množství vyložených šancí na obou stranách by se nikdo nemohl divit, kdybychom si odvezli výhru například 12:8. Velká pochvala jde tak především za Denisem Páleníkem a za chutí kluků hrát fotbal. Tři výhry v řadě tak budeme chtít potvrdit příští víkend doma s Chválkovicemi.

Poslední březnovou neděli jsme zajížděli na hřiště Konice. Na zdejší umělé trávě nás čekal soupeř, kterého jsme na podzim porazili doma vysoko 6:2. Bohužel, soupeř nám výsledek téměř vrátil. Vstup do zápasu jsme měli velmi dobrý a prvních deset minut nic nenasvědčovalo tomu, že půjde o jeden z našich nejhorších výkonů v soutěži. Soupeře jsme přehrávali přihrávkami za obranu. Na naše rychlá křídla a útočníky domácí nestačili. Jenže ani jednu ze svých šancí jsme neproměnili. Po deseti minutách jako když mávne kouzelným proutkem. Na hřišti jsme začali vymýšlet, vodit balon a nebo nesmyslně nakopávat. To soupeři vyhovovalo, hru srovnal a ke konci poločasu byl naopak lepší. Svůj výkon korunovali domácí ve 34. minutě, kdy se pěknou střelou z hranice vápna ujali vedení. Do druhého poločasu jsme změnili rozestavení a měli výborný nástup. Bohužel, opět bez gólového vyjádření. Nejprve se pěkně ve vápně otočil Honza Komárek, jeho střelu golman neudržel, ale ostatní spoluhráči nedobíhali. Za minutu dostal krásný pas za obranu Pepa Šimera, skoro z poloviny hřiště šel sám na branku, ale těsně před střelou se nechal doběhnout a zblokovat na roh. A to bylo zase na dlouhou dobu vše. Pak jsme ze hřiště úplně odešli a soupeř si dělal téměř, co chtěl. Svůj náskok navýšil až na 4:0. A to ještě můžeme děkovat Ondrovi Frgalovi, že to nebylo víc. Až teprve poté jsme se dočkali i my, kdy byl nejdříve faulován Honza Korytář a Honza Komárek proměnil penaltu a následně i svůj samostatný únik. Nepovedený zápas tak skončil naší prohrou 5:2. V sobotu máme šanci na nápravu, kdy odpoledne hostíme na umělé trávě Mohelnici.